Saša Uhlová: Psaní sociální reportáže se podobá práci antropologa – hlavní je být na místě dostatečně dlouho a vytvořit si tak co nejúplnější představu o realitě

Co dělala Saša Uhlová, když zjistila, že po 15 hodinách fyzické práce na farmě v Německu už nemá energii psát? Kde pro psaní sociální reportáže vzala inspiraci? Podle čeho zjišťuje, co z jejích terénních poznámek by mohlo její čtenáře zaujmout? Chovají se k sobě lidé v nízkopříjmových zaměstnáních dobře? Jaké jsou sociální vazby v těchto pracovištích? Stýskalo se jí po rodině? A musí podle ní novináři nutně přinášet řešení, když otevřou nějaký problém? 

V našem třetím letním speciálu si Lucie Šťastná z IKSŽ povídá se Sašou Uhlovou, redaktorkou deníku Alarm. 

Saša Uhlová je česká levicově zaměřená novinářka. Po střední škole, kterou ukončila maturitou ve francouzském Grenoblu, vystudovala romistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2009 do roku 2016 pracovala jako redaktorka Deníku Referendum. Od roku 2017 je redaktorkou Alarmu. V minulosti psala také sloupky pro Respekt, bratislavskou Pravdu nebo Tvar, byla redaktorkou měsíčníku Romea a také 4 roky vyučovala na Romské střední škole sociální v Kolíně. Věnuje se sociálním tématům, pracovním podmínkám, interkulturnímu porozumění a sociální soudržnosti. Mimo jiné vytvořila sérii reportáží o podmínkách práce nekvalifikovaných nebo nízkopříjmových skupin obyvatel v Česku pod názvem Hrdinové kapitalistické práce, na kterou pak navázala i reportážemi o podmínkách špatně placené práce v Evropě. Kromě reportáží o tom vydala i knihy a Apolena Rychlíková pak na základě jejích reportáží natočila dokument Hranice práce.

Foto, technika a střih: Filip Fryml